Učení v rámci metody Montessori se dělí do následujících oblastí:

praktický život – kde se dítě učí péči o vlastní osobu a své tělo a péči o okolí a společnost i cvičení sociálních vztahů. Přitom se nepřímo trénuje další dovednosti jako např. nácvik psaní, základy matematiky, apod.  Patří sem různé přelévání, přesýpání, třídění, ale i např. zalévání květin, umývání rukou, zametání apod. Při těchto činnostech dochází také k rozvoji hrubé i jemné motoriky a propojování hemisfér.

smyslová výchova – Maria Montessori k ní vyvinula pestrý smyslový materiál, s jehož pomocí lze procvičovat rozlišování např. barev, tvarů, hmotnosti, srovnávání a třídění, a který zapojuje všechny smysly – hmat, čich, zrak, sluch i chuť.

jazyk – zde jsou zahrnuty materiály podporující rozvoj řeči, rozvoj slovní zásoby, výuku čtení a psaní.

matematika – materiál, který učí vnímání délky, šířky a výšky, porovnávání velikostí a forem a experimentování a který pomáhá vest postupně dítě k abstrakci, která je pro matematiku charakteristická. Podle Marie Montessori je lidský duch duchem matematickým.

poznáváme svět – zahrnuje všechny ostatní obory  jako je např. přírodověda, biologie, chemie zeměpis, dějepis fyzika, vlastivěda, její součástí je i výchova hudební, tělesná a výtvarná a patří sem i témata společenská. Svým pojetím poukazuje na propojenost všech oblastí, jak vše souvisí se vším a že vše je jeden vesmír. Dítěti pomáhá pochopit řád světa, najít si v něm své místo a respektovat a ctít své okolí. S kosmickou výchovou se děti začnou pomocí příběhů seznamovat až na základní škole.